#BUNKR: Výstava

Výstava v Bunkru

úterý–sobota / 10:00–18:00
neděle / 10:00–14:00

 
Rezervace na mailu info@elbedock.cz
 
Ticho, tma, klid, stísněnost, nervozita, strach. To vše je Bunkr. Protiatomový kryt civilní obrany vybudovaný během studené války v centru města Ústí nad Labem se v rámci 4. ročníku filmového festivalu ELBE DOCK probudí k životu. Jeho útroby na několik dní rozsvítí a rozezní exkluzivní výstava.
 
Výstava nabídne osm site-specific instalací renomovaných i nastupujících umělců pohybujících se v oblasti light designu, audiovizuálního umění, scénografie a sound artu. Jednotlivá díla pracují s unikátním prostorem podzemních chodeb, zachovalým itinerářem bunkru, různými materiály, světlem a zvukem, a pro diváka tak vytváří silný vjemový zážitek.
 
BUNKR je komplex podzemních chodeb, který je unikátní především svou rozlohou – měří totiž zhruba tři kilometry. Měl sloužit jako pohotovostní stanoviště civilní obrany pro ukrytí velitelského štábu v případě atomového útoku. Po roce 1989 přestal být udržován a jeho vybavení bylo z velké části rozkradeno. Přesto se odtud nevytratil silný genius loci, který se ukrývá v původním nábytku, instruktážních tabulích a dalších dochovaných předmětech. V síti tunelů ukrytých v Mariánské skále se nacházely ošetřovny, ložnice, jídelny nebo sklady protichemického materiálu.
 
VYSTAVUJÍCÍ
 
Oliver Torr: Studie Dislokace – REZO
 
Slyšitelný život pro mnoho z nás zůstává nepovšimnut. Přemístěním běžných akustických teritorií vzniká prostor vybízející k aktivnějšímu poslechu. Když vidíme projíždět vlak, více nás zajímá směr v jakém jede, kolik má vagonů a jaké barvy. Zvuk tolik nevnímáme, protože je vedlejším produktem jeho fyzického pohybu, na který je naše mysl zvyklá. Zvuk přivedený mimo svůj přirozený kontext dává možnost slyšet jinak. Pokud jsme my sami zdrojem daného zvuku, slyšením jeho reprodukce si uvědomujeme náš pohyb v časoprostoru.
 
Zvuková instalace v bunkru vytváří střet dvou realit. Zdroj zvuku je vnucen do nového kontextu a času. Rezonující tělo symbolizované a představené zvukem, je přeneseno do nového rezonančního prostoru. Dává tak vzniku meta reality, která se již odehrála v minulosti, existuje v přítomnosti, a je připravena k vyslechnutí a interakci. Příchozí bytost tak aktivuje časovou smyčku nové zvukové reality. Určuje jí vlastním pohybem v prostoru, dobou své přítomnosti rozhoduje o jejím trvání.

 
Oliver Torr je zvukový umělec a skladatel usazený v Praze. Jeho zvuk je charakteristický komplexními texturami sound designu, manipulací terénních nahrávek, a procesováním vokálů… Ve svých instalacích zkoumá hlavně koncepty zvuku a času, vícekanálový prostorový zvuk a cestování časem.
 

 
Eliška Kociánová: Skladby chemických sloučenin I.
 
Život na zemi přestává obsahovat jistou samozřejmost. Životní zdroje se vyčerpávají a transformují. Chtěla bych na toto téma upozornit a zamyslet se nad určitou alternativou, nad aktivním vývojem poslední dekády a nad možností volby, která začíná u jedince, ale bezprostředně musí doputovat až k národnímu a nadnárodnímu celku. Nejde o žádný druh nátlaku, ale starost, že do rakety, na rozdíl od bunkru, se všichni nevlezeme.
 
Eliška Kociánová je light designérka, scénografka a VJka. Na počátku se věnovala animaci, ale její omezení na mikroskopické zkoumání pohybu ji frustrovalo. Ve své tvorbě se věnuje světlu, projekci a videomappingu. Pohyb vnímá široce rozevřenýma očima a zajímá ji psychologický vliv světla na diváka. Jako světelná designérka se podílela na mnoha divadelních a tanečních představeních, dlouhodobě spolupracuje se studiem Lunchmeat a podílí se na organizaci stejnojmenného festivalu, který se zabývá novými médii a jejich spojením s progresivní elektronickou hudbou.
 

 
Marek Šilpoch: Pozůstatek času
 
Nemohlo tomu být dlouho, co se to stalo.
Ta místnost byla skoro prázdná, zalitá červeným světlem.
Jen u stropu skomírala dvě odcházející světla.

 
Marek Šilpoch je vizuální umělec a milovník světla. Absolvent pražské UMPRUM tvoří velkoformátové objekty v nichž využívá krásy skla a své záliby v recyklaci a reinkarnaci starých svítidel. Od roku 2020 se tématům spojeným se světlem věnuje také jako doktorand Ateliéru Time Based Media (FUD UJEP) pod vedením Pavla Mrkuse. Mimo autorské tvorby světelných instalací a objektů, jež vystavoval v několika pražských galeriích, působil jako kurátor festivalu digitální a kreativní kultury v Praze Signal Festival a vytvářel světelné instalace pro hudební události pod hlavičkou audiovizuálního kolektivu XYZ project.
 

 
Lukáš Dřevjaný: Frekvence
 
Světelná instalace sestávající ze tří stroboskopů plynule se měnících frekvencí zkoumá principy synchronizace, nesourodosti a okamžiku na hraně těchto dvou rovin. Vztah světla, tmy a intervalu mezi nimi. Využívá generativních principů k dosažení předem nedefinovaných a nepředvídatelných kombinací. Minimalistický setup využívá syrovou estetiku pódiové světelné techniky.
 
UPOZORNĚNÍ: NÁSLEDUJÍCÍ INSTALACE VYUŽÍVÁ SILNÉ STROBOSKOPY! NEZÍREJTE PŘÍMO DO SVĚTELNÝCH ZDROJŮ.
 
Lukáš Dřevjaný alias oxoo je vizuální umělec. Ve svých instalacích, živých vystoupeních i divadelních představeních propojuje vizuální média od světelného designu a videa až po virtuální realitu. Světlo pro něj představuje prostředek k manipulaci smyslů a navození intenzivních (audio)vizuálních zážitků. Působí jako světelný designér a live video performer v rámci událostí zaměřených na progresivní klubovou elektronickou hudbu jako jsou Lunchmeat festival nebo Addict Rave a spolupracuje se Signal festivalem. Spoluzaložil Mlha.studio zaměřené na práci s novými médii a v současné době zastává roli technologického mentora v kreativním inkubátoru Art&Digital Lab.
 

 
Sára Hohlová: Observatoř
 
Observatoř je místo, které je využíváno pro pozorování vnějších jevů a okolností. Skrze observatoř je možné nepozorovaně nahlížet do komplikovaného venkovního světa bez nutnosti participace na jeho tvorbě a chodu. Observatoř je bezpečná a komfortní zóna, je to stěna mezi pozorovatelem a pozorovanými. Nekonečná směsice fragmentů bytí.
 
Sára Hohlová je studentkou oboru interaktivní design na plzeňské Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara. Ve své tvorbě se aktuálně věnuje animaci, motion designu a videu a často naráží na téma hledání hranic mezi realitou a jejím digitálním odrazem. Její poslední výstava s názvem A Forest, ve které pracovala s uměleckým využitím 3D scanningu a 3D tisku, proběhla v hale H40 v holešovické tržnici během letošního května.
 

 
Lukáš Šmejkal: “000”
 
“Sluneční psi jsou výsledkem světelného kruhu okolo slunce. Tvoří se lámáním slunečního svitu, když prochází přes tenký závoj oblak složených z ledových krystalků (cirrus nebo cirrostratus). Termín “slunečný pes” (nebo falešné slunce) pochází z řecké mytologie. Staří řekové věřili, že zářící “falešná slunce” po obou stranách slunečního kotouče byli psi, které na nebesích venčil bůh Zeus.” Tento odstavec z článku Chicago Tribune slouží jako inspirace pro tuto instalaci.
 
Lukáš Šmejkal je studentem Ateliéru malby na pražské UMPRUM. Ve své tvorbě se zabývá propojováním médií jako jsou malba, fotografie a objekt. Ve svém uměleckém projevu používá znak X, který vnímá jako pomyslnou spojnici těchto médií. Svá díla staví na pojmech protisvětlo, zábrana a rozpínání, které představují základní kameny v jeho tvorbě.
 

 
Jan Slanina: TBA
 
Jan Slanina je jednou z hlavních postav na poli současného tuzemského světelného umění. Student ústeckého ateliéru Time Based Media na FUD UJEP se zabývá tvorbou světelných instalací, videa a zvuku. Prostřednictvím práce s časem rozvíjí témata klasických technik závěsného obrazu, objektu či prostorové instalace a propojuje tak postupy současného výtvarného umění, experimentálního filmu, sound artu a myšlenky synestezie. Působí jako světelný designér v rámci klubové i filmové scény a spolu s Markem Šilpochem se podílel na instalacích v rámci úspěšné výstavy Navzdory v Galerii Jaroslava Fragnera.
 

 
Petr Cuker: TBA
 
Petr Cuker je absolventem brněnské FaVU VUT. Působí jako stage a lighting designér a svým vizuálním uměním se často podílí na různých hudebních projektech. Mimo klubovou scénu tvoří světelný design i pro galerijní prostory, naposledy na výstavě Disclimatic Territory, kterou uspořádala galerie Norma Space ve spolupráci s Ateliérem Architektury II. UMPRUM. V rámci své tvorby často spolupracuje s dalšími umělci, například s Janem Slaninou a Terezou Bartůňkovou.
 

 
Aleš Loziak
Na hranici rozeznatelného
Nejmenší jednotkou (digitálního) obrazu je obrazový bod, tzv. pixel. Čím je hustota pixelů větší, tím ostřejší se nám obraz jeví. S úbytkem hustoty obrazového bodu se i obraz jako celek ztrácí a přestává být rozpoznatelný. Hranice rozpoznání obsahu obrazu je dána i vzdáleností obrazu od sledující osoby. Samozřejmostí jsou světelné podmínky, za jakých obraz sledujeme. A v neposlední řadě pak naše schopnost obrazy číst, analyzovat a vyhodnocovat jejich obsah (vizuální gramotnost) jsou odpovědné za srozumitelnost vizuálních informací. Stává, že není-li obrazová informace srozumitelná, přichází strach.

Čas

Úterý 28. 9. 2021 10:00
Délka trvání: do 18:00

ZPĚT NA PROGRAM