úterý–sobota / 10:00–18:00
neděle / 10:00–14:00
 
Rezervace nutná zde.
 
V případě potíží s načtením formuláře se můžete rezervovat na každou celou hodinu v rozmezí od 10 do 18 hodin na emailu info@elbedock.cz
 
Kde najdete bunkr? U autobusové zastávky Důlce.
 
50.6643519N, 14.0456261E
 
Ticho, tma, klid, stísněnost, nervozita, strach. To vše je Bunkr. Protiatomový kryt civilní obrany vybudovaný během studené války v centru města Ústí nad Labem se v rámci 4. ročníku filmového festivalu ELBE DOCK probudí k životu. Jeho útroby na několik dní rozsvítí a rozezní exkluzivní výstava.
 
Výstava nabídne osm site-specific instalací renomovaných i nastupujících umělců pohybujících se v oblasti light designu, audiovizuálního umění, scénografie a sound artu. Jednotlivá díla pracují s unikátním prostorem podzemních chodeb, zachovalým itinerářem bunkru, různými materiály, světlem a zvukem, a pro diváka tak vytváří silný vjemový zážitek.
 
BUNKR je komplex podzemních chodeb, který je unikátní především svou rozlohou – měří totiž zhruba tři kilometry. Měl sloužit jako pohotovostní stanoviště civilní obrany pro ukrytí velitelského štábu v případě atomového útoku. Po roce 1989 přestal být udržován a jeho vybavení bylo z velké části rozkradeno. Přesto se odtud nevytratil silný genius loci, který se ukrývá v původním nábytku, instruktážních tabulích a dalších dochovaných předmětech. V síti tunelů ukrytých v Mariánské skále se nacházely ošetřovny, ložnice, jídelny nebo sklady protichemického materiálu.
 
VYSTAVUJÍCÍ
 
—
 
Eliška Kociánová: Skladby chemických sloučenin I.
 
Život na zemi přestává obsahovat jistou samozřejmost. Životní zdroje se vyčerpávají a transformují. Chtěla bych na toto téma upozornit a zamyslet se nad určitou alternativou, nad aktivním vývojem poslední dekády a nad možností volby, která začíná u jedince, ale bezprostředně musí doputovat až k národnímu a nadnárodnímu celku. Nejde o žádný druh nátlaku, ale starost, že do rakety, na rozdíl od bunkru, se všichni nevlezeme.
 
Eliška Kociánová je light designérka, scénografka a VJka. Na počátku se věnovala animaci, ale její omezení na mikroskopické zkoumání pohybu ji frustrovalo. Ve své tvorbě se věnuje světlu, projekci a videomappingu. Pohyb vnímá široce rozevřenýma očima a zajímá ji psychologický vliv světla na diváka. Jako světelná designérka se podílela na mnoha divadelních a tanečních představeních, dlouhodobě spolupracuje se studiem Lunchmeat a podílí se na organizaci stejnojmenného festivalu, který se zabývá novými médii a jejich spojením s progresivní elektronickou hudbou.
 
—
 
Marek Šilpoch: Pozůstatek času
 
Nemohlo tomu být dlouho, co se to stalo.
Ta místnost byla skoro prázdná, zalitá červeným světlem.
Jen u stropu skomírala dvě odcházející světla.
 
Marek Šilpoch je vizuální umělec a milovník světla. Absolvent pražské UMPRUM tvoří velkoformátové objekty v nichž využívá krásy skla a své záliby v recyklaci a reinkarnaci starých svítidel. Od roku 2020 se tématům spojeným se světlem věnuje také jako doktorand Ateliéru Time Based Media (FUD UJEP) pod vedením Pavla Mrkuse. Mimo autorské tvorby světelných instalací a objektů, jež vystavoval v několika pražských galeriích, působil jako kurátor festivalu digitální a kreativní kultury v Praze Signal Festival a vytvářel světelné instalace pro hudební události pod hlavičkou audiovizuálního kolektivu XYZ project.
 
—
 
Lukáš Dřevjaný: Frekvence
 
Světelná instalace sestávající ze tří stroboskopů plynule se měnících frekvencí zkoumá principy synchronizace, nesourodosti a okamžiku na hraně těchto dvou rovin. Vztah světla, tmy a intervalu mezi nimi. Využívá generativních principů k dosažení předem nedefinovaných a nepředvídatelných kombinací. Minimalistický setup využívá syrovou estetiku pódiové světelné techniky.
 
UPOZORNĚNÍ: NÁSLEDUJÍCÍ INSTALACE VYUŽÍVÁ SILNÉ STROBOSKOPY! NEZÍREJTE PŘÍMO DO SVĚTELNÝCH ZDROJŮ.
 
Lukáš Dřevjaný alias oxoo je vizuální umělec. Ve svých instalacích, živých vystoupeních i divadelních představeních propojuje vizuální média od světelného designu a videa až po virtuální realitu. Světlo pro něj představuje prostředek k manipulaci smyslů a navození intenzivních (audio)vizuálních zážitků. Působí jako světelný designér a live video performer v rámci událostí zaměřených na progresivní klubovou elektronickou hudbu jako jsou Lunchmeat festival nebo Addict Rave a spolupracuje se Signal festivalem. Spoluzaložil Mlha.studio zaměřené na práci s novými médii a v současné době zastává roli technologického mentora v kreativním inkubátoru Art&Digital Lab.
 
—
 
Sára Hohlová: Observatoř
 
Observatoř je místo, které je využíváno pro pozorování vnějších jevů a okolností. Skrze observatoř je možné nepozorovaně nahlížet do komplikovaného venkovního světa bez nutnosti participace na jeho tvorbě a chodu. Observatoř je bezpečná a komfortní zóna, je to stěna mezi pozorovatelem a pozorovanými. Nekonečná směsice fragmentů bytí.
 
Sára Hohlová je studentkou oboru interaktivní design na plzeňské Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara. Ve své tvorbě se aktuálně věnuje animaci, motion designu a videu a často naráží na téma hledání hranic mezi realitou a jejím digitálním odrazem. Její poslední výstava s názvem A Forest, ve které pracovala s uměleckým využitím 3D scanningu a 3D tisku, proběhla v hale H40 v holešovické tržnici během letošního května.
 
—
 
Lukáš Šmejkal: “000”
 
“Sluneční psi jsou výsledkem světelného kruhu okolo slunce. Tvoří se lámáním slunečního svitu, když prochází přes tenký závoj oblak složených z ledových krystalků (cirrus nebo cirrostratus). Termín “slunečný pes” (nebo falešné slunce) pochází z řecké mytologie. Staří řekové věřili, že zářící “falešná slunce” po obou stranách slunečního kotouče byli psi, které na nebesích venčil bůh Zeus.” Tento odstavec z článku Chicago Tribune slouží jako inspirace pro tuto instalaci.
 
Lukáš Šmejkal je studentem Ateliéru malby na pražské UMPRUM. Ve své tvorbě se zabývá propojováním médií jako jsou malba, fotografie a objekt. Ve svém uměleckém projevu používá znak X, který vnímá jako pomyslnou spojnici těchto médií. Svá díla staví na pojmech protisvětlo, zábrana a rozpínání, které představují základní kameny v jeho tvorbě.
 
—
 
Jan Slanina: TBA
 
Jan Slanina je jednou z hlavních postav na poli současného tuzemského světelného umění. Student ústeckého ateliéru Time Based Media na FUD UJEP se zabývá tvorbou světelných instalací, videa a zvuku. Prostřednictvím práce s časem rozvíjí témata klasických technik závěsného obrazu, objektu či prostorové instalace a propojuje tak postupy současného výtvarného umění, experimentálního filmu, sound artu a myšlenky synestezie. Působí jako světelný designér v rámci klubové i filmové scény a spolu s Markem Šilpochem se podílel na instalacích v rámci úspěšné výstavy Navzdory v Galerii Jaroslava Fragnera.
 
—
 
Petr Cuker: TBA
 
Petr Cuker je absolventem brněnské FaVU VUT. Působí jako stage a lighting designér a svým vizuálním uměním se často podílí na různých hudebních projektech. Mimo klubovou scénu tvoří světelný design i pro galerijní prostory, naposledy na výstavě Disclimatic Territory, kterou uspořádala galerie Norma Space ve spolupráci s Ateliérem Architektury II. UMPRUM. V rámci své tvorby často spolupracuje s dalšími umělci, například s Janem Slaninou a Terezou Bartůňkovou.
 
—
 
Aleš Loziak
Na hranici rozeznatelného
Nejmenší jednotkou (digitálního) obrazu je obrazový bod, tzv. pixel. Čím je hustota pixelů větší, tím ostřejší se nám obraz jeví. S úbytkem hustoty obrazového bodu se i obraz jako celek ztrácí a přestává být rozpoznatelný. Hranice rozpoznání obsahu obrazu je dána i vzdáleností obrazu od sledující osoby. Samozřejmostí jsou světelné podmínky, za jakých obraz sledujeme. A v neposlední řadě pak naše schopnost obrazy číst, analyzovat a vyhodnocovat jejich obsah (vizuální gramotnost) jsou odpovědné za srozumitelnost vizuálních informací. Stává, že není-li obrazová informace srozumitelná, přichází strach.